STŘEDA 4.července přejezd na Slovensko

Byla středa, 4. července 2001, začínaly prázdniny a my se na sebe smáli u jezu za Bánskou Bystricou. To je romantika co? Červená knihovna hadr. Kdo my? Usmáli? A proč až za Banskou? Koukej číst dál a poznáš, jak je to s tou romantikou doopravdy.
Tak předně: usmály se na sebe křowáčí posádky dvou vozů -
1. Vopičáci, Petr Medvěd, Evča
2. Aleš, Míla, Pegy, Perníkář

Ti první vyjeli už kolem jedné hodiny odpoledne i s vozejkem se čtyřma loděma a s úkolem nakoupit zásoby. Ty druhý se za nima vydali bez zásob v pět odpoledne. Což je klasická matematická úloha:"Šejku Peterko, když vůz A vyrazí z Vysokýho Mýta ve 13 hodin a jede průměrnou rychlostí 60 km/h a vůz B vyrazí o čtyři hodiny později stejným směrem a řídí ho Výho, v kolik hodin a kde je dohoní? A co potkají cestou? Správná odpověď zní: dohoní je ve 23 hodin v Šalkové za Banskou Bystricou u jezu a cestou potkají sl'ava Mondeo. Šalková je vesnice pár kilometrů za Banskou a hlavně: právě touhle dědinou protéká Hron a ten nás zajímal úplně nejvíc. Už na jaře jsme se totiž dohodli, že čtyři dny volna, které jsme měli právě před sebou, strávíme na vodě - slovenské vodě. Jak se později ukázalo, tento jez se nám stal osudným, ale jen v dobrém slova smyslu, neboť jsme sem vždy vraceli večer na přespání.Za dnešek jsme toho ale už měli dost, tak jsme se jenom na začátek hry všichni napili a zalezli do spacošů.
Jo, a některejm Křowákům nezačínaly prázdniny, ale dovolená, což je velkej rozdíl.

ČTVRTEK 5.července Němcová -> Šalková

"Co je to za smrad? Jééžiši, to se nedá dejchat, já musim ven ze stanu."
Tak se ráno probudil každý kdo spal ve stanu, ale venku to nebylo o nic lepší, ta "vůně" byla prostě všude. Čísi zkušené čichové buňky odhalily pravdu: takhle smrdí kafilérka. A tak se to ráno zrodilo označení naší noclehárny "Hotel Káfa". K její cti musím říct, že pak už nás svým smradem tolik neotravovala.
Ten den jsme jeli úsek Němcová -> Šalková, coč je pohodových 22 km dvojkový vody.Dost jsme promokli,a tak jsme uspořádali štafetový běh s rumem pod mostem za účelem zahřátí. A taky jsme zjistili, že kromě nás je tu spousta jiných vodáků - skoro všichni z Čech.Večer jsme u Káfy zašli do vesnice do hospy a byl tam i Walda, myslím že měl jednu skvělou hlášku, kterou si už bohužel nepamatuju.(myslím,že to byla nějaká variace na přísloví)

PÁTEK 6. července Šalková -> Sliač

Čekal nás úsek Šalková ->Sliač.Na cestu jsme se dovybavili Zanzibarem. Pro toho kdo neví co je Zanzibar: 2 flaši božského božolé,rum, citrus. Zvláště božolé nám zachutnalo v Banské Bystrici, kde se 2 lodě procvičily v traverzu na druhý břeh a zvláště v kombinaci s miluščiným müsli to byla opravdu výborná sváča. Aspoň jsem pak měl,co by háček, možnost svést na moji mysl ošálenou vínem ten drobný renonc s tím balvanem, který jste všichni z dálky viděli a jenom nás tak trochu překvapilo, když se z útrob lodi ozvalo povážlivé zaskřípání. No, ale ustáli jsme to. Zatím. Protože božolé se velmi osvědčilo, nakoupili jsme večer ve Sliači větší zásoby na druhý den a odjeli nocovat do Káfy.Tam se však Výhovi podařilo zásoby božolé ztenčit intenzivním chlazením. Chladil je v Hronu tak důkladně, až se někam 1,5 litru vychladilo.

SOBOTA 7. července Šalková -> Sliač -> Zvolen

Úsek Šalková -> Sliač jsme si zopakovali a přidali navíc plavbu ze Sliače až do Zvolenu. Běhen cesty se nic zvláštního nestalo, snad až na maličkost, ani nemá cenu se tím moc zabývat.Jedna nejmenovaná posádka tak úplně nezvládla dohodnout se, jestli ten kámen objet zleva nebo zprava...trochu vyklápěčka.
To, že jsme si přidali úsek Sliač - Zvolen bylo skoro za trest. Koryto řeky je v krajině uměle vyhloubené a tok Hronu tak byl narovnán, zřejmě jako protipovodňové opatření.Úděsnej volej a ještě k tomu protivítr. Přesto nám na závěr zbyly síly na hromadnou koupačku a cákačku všech lodí proti všem. Vopičák pak stihnul založit "školu smyku" v níž moří žáky extrémními náklony na hladinu a simulací peřejí minimálně čtyřkový vody.
Závěrečná večeře v hospodě, byla náš cíl pro tento večer, ale zkuste si v Banské sehnat po osmé hodině večeři. Procestovali jsme střed města i pár restaurací na okraji, ale většinou už nevařili nebo jen za těžký prachy. Nakonec jsme se chytli na bezince Esso, kde nám slečna osmahla osm smažáků s hranolkam a my si zatím nakoupili v Tescu pivko. Výho loboval reklamou "Čo v mode Paríž, to v pivu Šáryš", ale stejně už nevím co jsme pili.Přenocovali jsme naposled u Káfy.

NEDĚLE 8. července

Na cestu domů se vydala jen posádka druhého favorita - tedy většinou těch, co museli druhý den do ráje(rozumí se do prácovního ráje). A ostatní, ti co měli ještě prázdniny jeli taky do ráje, ale do toho Slovenského. A prej se měli skvěle.